Náš děda měl doma cca 8 krabic od banánů plných diapozitivů, negativů a fotografií, které pro něj byly cenné. Dlouhá léta mu celá rodina říkala, aby si v nich udělal pořádek, a tak se daly někdy použít. Děda přikyvoval, že jo, ale vždy zvítězila jeho vrozená lenost. Asi rok po jeho smrti, jsme „nakoukli“ do zmíněných krabic, a zmocnila se nás beznaděj. Perly z kulturního života 50 – 80.tých let v kupě se sportovní tematikou, promíchané s vnuky v plínkách…….

Téměř všechno nepopsané!

Na čas jsme to vzdali, ale protože máme v rodině skeneristu, který byl toho času bez práce, dali jsme se do této sisyfovské práce. Známí herci za mlada byli nejjednodušeji identifikovatelní, Suchý + Šlitr a samozřejmě nepřeberné množství Horníčka, který byl tátův přítel, hračka. Trochu horší bylo vypátrat, kdy byl v Praze Hugo Haas nebo Gerarde Philipe apod. Některé obličeje režisérů či spisovatelů jsme identifikovali po dlouhém hledání na internetu. Třeba na snímcích, s p. Věrou Chytilovou kde bylo napsáno „blešky“ –  šlo o natáčení filmu Pytel blech. Zaměstnali jsme pátráním všechny návštěvy a jejich známé.

Se sportem to bylo ještě horší:

Zátopek, Čáslavská, Váňa, atd. – to není problém, ale fotbalisty nebo hokejisty 50. až 80. let, to jo. Kamarád nám půjčil svázané Stadiony 70. a 80. Let, takže jsme určili tak 20% z jedné krabice. Při této práci mne kolikrát napadlo, že měl táta, díky své profesi, hezký život. S kolika zajímavými lidmi se setkal, že je škoda takový poklad nechat v krabici, a zároveň něco o zatracených bordelářích………

Jaroslava Doležalová (dcera), Petr Doležal (vnuk)